48 z 366

Jak už jste z předchozích příspěvků jistě pochopili, miluju svůj diář. Obsahuje spoustu důležitých informací a hlavně mě nikdy nenechá jen tak něco zapomenout. Když jsem ho otevřela dnes ráno, všimla jsem si, že je již 48. den tohoto roku. Nevím, jestli mě to víc překvapilo, nebo vyděsilo, ale donutilo mě to zamyslet se, co se za tento rok všechno stalo. 48 dní je přeci jen spoustu času.
A nebo možná ne? Vlastně mám pocit, že většinu času věnuju škole, a když mi náhodou zbyde nějaká chvilka, jsem s přítelem, případně brigádničím, čímž se můj čas na něco zajímavého výrazně krátí. Jak jsem zmínila v článku Nemoc a jiné nesnáze, dlouhou dobu mě trápila angína, a tak jsem z těchto 48 dní více než 20 strávila v posteli. Na druhou stranu, aspoň jsem si trochu odpočinula, když mi bylo líp, koukala jsem na seriály - konečně jsem dokoukala Game of thrones, Orange is the new black, a teď s bráškou koukáme na poslední vydanou sérii House of cards. Nakonec se mi podařilo i  číst, například úchvatný životopis Blanky Matragi, a pak ještě knížku Zmizet, do které jsem se naprosto zamilovala.
Ve chvílích, kdy jsem byla zdravá, jsem se většinou snažila vylepšovat známky, ale podařilo se mi naučit se pár nových receptů, jít do kina (na film Deadpool, přemýšlela jsem o recenzi, ale radši se nebudu obtěžovat), trochu si i zatancovat na maturitním plese, který jsem si velmi užila, a v neposlední řadě sehnat úchvatný dárek pro někoho důležitého, spolu se slečnou Kolibříkovou (inside joke). A taky jsem dneska na češtině viděla něco fakt hodně divnýho:
Nejsou to samozřejmě všechny mé zážitky, ale spíš pár bodů, které bych si ráda pamatovala, a není nic lepšího, než si takové věci zapsat... Až trochu doženu zameškané věci ve škole, chtěla bych být zase o něco aktivnější v psaní příspěvků, můžete se těšit i na nějaké outfity a recenze a tipy na knížky, které mám ještě rozečtené.

A co znamenalo prvních 48 dní pro Vás?

140 minut yogy

Tohle léto bylo první, které jsem celé strávila brigádničením. Jinak pro mě prázdniny znamenaly téměř synonymum pro pobyt u babičky na chalupě. A protože moje babička je takové to typické ranní ptáče, brzy večer usíná a vstává mezi čtvrtou a pátou ráno, vždycky jsme se jako děti snažily vstát s ní. Znamenalo to většinou potichoučku vyjít z pokoje, vyběhnout na půdu, tam si sednout do křesla před televizi, zabalit se do deky a vzápětí usnout, ale i tak nám to dělalo radost. Občas se nám to však podařilo ve chvíli, kdy se babička chystala cvičit. Cvičila vždycky pilates, něco málo z yogy, a pak takové ty klasické cviky na protahování. A mě hrozně bavilo cvičit to s ní. Jenže komu by se chtělo vstávat tak brzo? Několikrát jsem se pak snažila cvičit ráno i doma, ale nikdy jsem na to neměla čas, nechtělo se mi, nebo jsem byla prostě unavená, znáte to.
První hotová
Nedávno jsem ale objevila stránku DOYOUYOGA, která nabízí spoustu kurzů, článků, rad a typů, a kromě jiného i několika minutové výzvy, různě dlouhé, různě náročné, různě zaměřené. Jako první bych chtěla zkusit The 14 day yoga shred challenge se Sadie Nardini, protože právě přes tuto sérii videí jsem se k tomu dostala. Celá tato výzva se pyšní svou časovou nenáročností, protože deset minut denně určitě najde každý, i já, takže už žádné výmluvy! Postupně bych ráda začala (a dokončila) i další výzvy, abych měla každý den aspoň trošku pohybu a přispěla tak k tomu zdravějšímu životnímu stylu, o který se snažím, ale moc se mi to zatím nedaří... Každopádně dneska jsem začala s první lekcí a zatím mám pocit, že bych to těch 14 dní mohla vydržet, challenge accepted!

Připojí se někdo? :)

Sportovní barvičky

Barvičky, barvičky, barvičky
V jednom z předchozích článků jsem se zmiňovala, že chodím na pole dance, a i když je to teprve pár měsíců, musím říct, že mě to neuvěřitelně nadchlo. A protože čím déle se tomuto sportu věnujete, tím více začne Vaše oblečení připomínat plavky, rozhodla jsem se konečně taky vyměnit své tílko a kraťasy za něco vhodnějšího a to Vám chci v dnešním článku ukázat.
Růžová, failová, tyrkysová, zelená a jako obvykle černá...
Brzy jsem ale zjistila, že i nakupování nemusí být až tak snadné. Sportovní podprsenka se dá sice sehnat všude, ale k tomu sladěné kraťásky už jsou horší, protože je potřeba, aby byly opravdu krátké, takže pak připomínají spíše kalhotky. Za nedlouho jsem ale narazila na firmu Dragonfly, která se přímo specializuje na pole dance a yoga oblečení, takže jsem vybírala z jejich sortimentu. A vybírala jsem dlouho. Nechtěla jsem (jako obvykle) skončit u černé, šedé a béžové barvy, takže jsem se snažila vybírat z jejich barevných kombinací, u kterých jsem ale měla problém se rozhodnout.
Hravá ramínka a mašličky jsou nutností!
Nakonec vyhrála fialovo-růžová, tyrkysovo-zelená a černo-růžová, aby bylo té černé aspoň trochu. Také jsem se snažila vybírat ty hravější střihy, takže dvojitá překřížená ramínka nebo mašličky na kraťasech nemohly chybět. A co je nejdůležitější, všechno je velmi pohodlné a skvěle padnoucí, čehož si při sportování opravdu cením.

A jaké barvy při sportu preferujete Vy? :)

Nemoc a jiné nesnáze

Už je to opravdu hodně dlouho, co jsem naposledy něco napsala, a tak jsem taky měla spoustu času vymyslet si několik výmluv, proč tomu tak bylo. Ve skutečnosti se ale objevily různé události, které mi přispívání trochu ztížily.
Netuším, čím to je, a nejspíš to jen tak nezjistím, ale mám nějaký problém s elektronikou. Kdykoliv se k něčemu přiblížím, přestane to fungovat. A já vážně nevím, co dělám špatně! Asi mám prostě takovou auru :D Každopádně to pro mě většinou znamená, že mi často přestává fungovat notebook, takže je pak potřeba nechat ho opravit a já jsem chvíli jen s mobilem, což mi značně ztěžuje život.
Tentokrát, když to vypadalo, že mi umřela síťová karta, jsem to ale nějak vzdala, nechala ho ležet vedle postele a rozhodla se půjčit si maminčino lenovo, protože ho stejně moc často nepoužívá. A samozřejmě se nestalo nic absurdnějšího, než že se rozbilo po prvním večeru u mě v pokoji... A v tomhle duchu proběhl celý můj první lednový týden, takže si určitě umíte představit, jak často jsem se snažila nemyslet na ono přísloví Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Se zimou je samozřejmě také spojené pololetní vysvědčení, což s sebou nese ještě více písemek než obvykle, a tak jsem většinu ledna strávila učením se na testy, nebo aspoň nervováním se kvůli známkám. To ale jen do té doby, než mi začalo být podezřele špatně, a když jsem se jedno ráno probudila, překvapilo mě, že ještě žiju. Zašla jsem si tedy za doktorkou, dostala antibiotika a vrátila se i s angínou zpátky do postele. Nevím, jak Vy, ale já jsem skoro nikdy neměla vážnější nemoc než rýmu nebo kašel, takže na to vůbec nejsem zvyklá, a musím přiznat, že se mi takové stonání ani trochu nelíbilo. Teď už je mi naštěstí mnohem líp, a tak se s Vámi aspoň můžu podělit o své zážitky.

Abych si ale jenom nestěžovala, nakonec se asi opravdu vše v dobré obrátí, a tak se stal začátek tohoto roku šťastným i pro mě. Známky dopadly dobře i přes mou nečekanou absenci, zlepšila jsem, co šlo, a i když to mohlo být určitě i lepší, špatné to rozhodně nebylo, a hlavně, úplně nečekaně jsem dostala nový notebook. Tadaaah, překvapení. Udělalo mi to obrovskou radost, kterou s Vámi teď budu na svém blogu určitě sdílet častěji, když už mám konečně na čem psát! :)

A jak začal nový rok Vám?

Prokrastinace, aneb co jsem vám ještě neřekla

Protože jsem už dlouho dobu nic nenapsala, chtěla bych dnešní článek věnovat alespoň některým z věcí, které původně měly mít článek sami pro sebe. Málo času a hodně školy ale učinilo své, a tak se s vámi podělím o své zážitky jen krátce.
Malinový raw dortík
Jako první bych zmínila tento úžasný malinový raw dortík a hlavně kavárnu Florian, ve které je možné si ho dát. Objevila se tu poměrně nedávno, ale shodou okolností jsem se o ní dozvěděla hned v prvním týdnu, a tak jsem neodolala a dortíky šla ochutnat. Nezklamaly. Nejen, že vypadají nádherně, dokonce i moc dobře chutnají, a když k tomu ještě přidám ten skvělý pocit, že jsou zdravé, jedla bych je klidně pořád. Jediným mínusem je asi cena, ale i tak to stojí za to. :)

Něco z říjnových nákupů
Další jsou tu nákupy za říjen. Několikery úžasné šaty s potiskem, u nichž mě až překvapilo, jak se mi líbí, světlé džíny, legíny, šedé tričko s dlouhým rukávem, kraječková podprsenka, růžovo-modré bloomers s králíčkama (od úžasné Madame Muffin) a spoustu dalších věciček, nejen oblečení. Konečně jsem si koupila matný lak na nehty, který mě ve všech tutoriálech vždycky tak lákal, také jsem přispěla koupí bílé pastelky, a neuvěřitelně jsem si zamilovala tyhle dva plyšáčky z Ikey, ušité podle dětských návrhů. Za zmínku pak určitě stojí i světlý béžovošedý kabát, který snad někdy uvidíte jako součást outfitů, pokud někdy přijdu domů za světla :D

Vonné tyčky Goloka
Chvíli jsem také přemýšlela, že bych udělala sweather weather tag, ale některé otázky mi tak moc vrtaly hlavou, že jsem od toho nakonec upustila, i když jedno bych s vámi ráda sdílela. Jsou to tyhle úchvatné vonné tyčky - já vím, na ně otázka není, ale když jsem přemýšlela nad oblíbenou vůní svíčky, zjistila jsem, že voňavé svíčky už nějakou dobu nevedu. Nahradila je totiž tahle specifická vůně, která mi vždy připomíná čajovnu, ve které jsem je také pořídila, a celou její atmosféru.

Svačinka od maminky
Taky se vám stává, že přijdete domů hrozně vyčerpaní ze školy a už se vám vůbec nic nechce? Přesně v tyhle chvíle mi cedulky s nápisem Svačinka a malým obrázkem dělají největší radost. Nadýchaný máslový croissant, domácí marmeláda z černého rybízu, stačí si uvařit kafe a den je zachráněný! Překvapení v podobě jídla jsou jedna z mých oblíbených, a určitě nejsem sama, komu něco takového vykouzlí úsměv na tváři.

Skupinová selfie, Halloween 2015
A nakonec, skoro o měsíc později, něco málo z Halloweenu. Tohle je vlastně jedna ze dvou fotek, které z toho večera existují, takže nebylo moc z čeho vybírat, ale aspoň je nás tam většina. Ne že by bylo vidět, že na sobě mám nějaký kostým, nebo snad poznat, co to je :D Asi nemá moc cenu snažit se tu vyprávět, co a proč se dělo, protože bez daných souvislostí by to nedávalo smysl, ale řekněme, že se hodně jedlo a pilo, to nejspíš mluví za vše... Každopádně jsem si celý večer moc užila a doufám, že příští rok se něco takového uskuteční znovu! :) A co vy, slavíte Halloween?

Youtube a já

V poslední době si čím dál tím víc všímám, jak se hrozně řeší "česká youtube scéna". Popravdě netuším, co se na ní tak moc řeší, protože to vůbec nesleduji a navíc nemám pocit, že by to bylo nějak důležité, ale někteří jedinci mě neustále přesvědčují o opaku, a velice rádi. Nechci to nijak zvlášť kritizovat, i když sledování Goga (já vím, že je to slovák, ale nikdo jiný tak ikonický mě nenapadl) zesměšňujícího vše kolem sebe mi opravdu nic neříká, ale spíše bych se ráda pozastavila nad fenoménem youtuberství jako takovým.
Jedním z českých průkopníků byl, k mému překvapení, NejFake, kterého určitě většina zná, ale já si jako jedny z prvních pamatuji třeba i let's playery House (HouseCZ_Zero) a Ježíška (Jezisek1), kteří publikovali videa na společném kanálu MinecraftBoxCZ. Ještě před nimi jsme s bráškou sledovali Bořkoviny, nebo taky FVDisco, pořady se stejnou tématikou. Pak tu taky samozřejmě bylo pouštění písniček, jako hlavní funkce youtubu, ale postupem času jsem zjišťovala, že se tam dá najít spoustu opravdu zajímavých věcí.
Otázkou ale zůstává, co sleduji dnes. Myslím, že je důležité rozlišovat pojmy "sleduji" a "odebírám", protože některé youtubery mám v odběrech spíše z nostalgie, protože se mnou začínali, jako již zmiňovaný MinecraftBox. Kromě toho ale do této skupiny jistě patří i GetTheLouk, česká beauty youtuberka, kanál #Theremin, ze kterého jsem viděla asi jen 5 videí, ale ten nástroj mě strašně fascinuje, nebo, paradoxně, Teri Blitzen, kterou jsem sledovala na úplném začátku, ale už jsem tak rok žádné její video neviděla. Pak je tu taky pár lidí, které sleduji, protože je to někdo z mých známých, ale většina z nich ani nic nepublikuje, nebo svou tvorbu přerušili, jako hikarutenshin nebo Forminator.
SecretLifeOfaBionerd ve své nynější podobě

A konečně, koho tedy opravdu sleduji? KlairedelysArt, neuvěřitelně zručná slečna, která dělá různá netradiční make-upová videa, cutepolish, můj nehtový guru, SecretLifeOfaBioNerd, další, která je se mnou už od začátku. Vlastně jsem ji začala sledovat kvůli šití a DIY, ale postupně se z ní stala naprosto neuvěřitelná a ještě krásnější slečna. Z těch trochu šílenějších stojí za zmínku jessicanigri, cosplayerka, která dělá své tradiční Mail Monday vlogy, ve kterých rozbaluje balíčky a všechno si hned zkouší nebo patlá na obličej (třpytky, samolepky, a ještě spoustu dalších). Pak bych rozhodně chtěla zmínit úžasného Andreie Terbeu, který mi pomohl se začátky s grafickým tabletem, a teď si prochází krizí spojenou s učením se kreslit druhou rukou, protože v té pravé už ani neudrží pero, jak často ji používal. A nakonec ještě dva, které nesleduji tak často, ale určité také stojí za zmínku, Vsauce a thenewboston, pokud vás zajímá věda a technika, určitě se vám budou moc líbit.
Nejsou samozřejmě jediní, a taky je potřeba říct, že je nesleduji až tak pravidelně, ale vypisovat všechny by bylo na dlouho a nejspíš i zbytečné, takže tady je pár mých oblíbených.

A co sledujete Vy?

Marťan

Je to asi dva týdny zpátky, co můj bráška přišel s nápadem jít na tenhle film do kina. Nebyla jsem proti, sci-fi je mým oblíbeným žánrem a sama jsem zaznamenala dobré ohlasy, takže bylo rozhodnuto. V rámci nákupů v Praze jsme tudíž věnovali nějaký ten čas i kultuře a na film se zašli podívat.
Nadšené reakce diváků se sice dostaly až ke mně, ale jinak jsem vlastně vůbec netušila, do čeho jdu. Nečetla jsem žádnou recenzi, stručný popis děje, nic. Že film vypráví o členu posádky omylem zanechaném na Marsu, jsem se tedy dozvěděla až v kině, vlastně hned v prvních minutách. Možná je to dobře, bráška to například oceňoval, ale já jsem v tomhle ohledu asi trochu staromódnější a více si vychutnám delší úvod do děje. Nesmí se to přehnat, samozřejmě, ale dozvědět se vše během prvních pár minut mi přišlo trochu uspěchané.
Nicméně dál se příběh vyvíjel příjemně. Synchronizovanost děje na Marsu a na Zemi, rychlý spád, ale s určitými pauzami pro lepší navození atmosféry, dobře vybraná hudba a skvěle odvedená práce kameramana, tuhle část jsem si opravdu užívala. Občasné vtipy a úsměvné připomínky astronauta Marka, podtrhující zoufalost jeho situace, i neustálé připomínání obtížnosti komunikace, dlouhé pauzy mezi odpověďmi, to vše krásně dokreslovalo celkový dojem z filmu.
Problém ale nastal ve chvíli, kdy se vše začalo schylovat ke konci. Snaha o dramatičnost těchto okamžiků byla na můj vkus přehnaná a ke zbytku filmu se mi moc nehodila. Po scéně, kdy si Mark propíchne skafandr, aby pomocí unikajícího vzduchu doletěl k záchranné lodi jako Iron man, jak sám říká, se má rozpačitost z tohoto filmu změnila v něco trochu konkrétnějšího a se stejným názorem jsem z kina i odešla.
Celkově bych tedy dílo Ridleyho Scotta hodnotila kladně, avšak zjištění, že spíše než sci-fi je to prostě rodinný film z vesmírného prostředí, pro mě byl velkým zklamáním. Na další Vesmírnou Odysseu si tedy budu muset ještě počkat.

Momenty tohoto týdne

Jak už jsem psala v jednom z prvních článků, ráda bych si tímto psaním, kromě jiného, zaznamenala některé vzpomínky, při jejichž čtení se za pár let budu tak hloupě culit. Využiji tedy tento příspěvek k zapsání pár momentů z tohoto týdne, na něž budu jistě s úsměvem vzpomínat.

pondělí, hodina IVT...
Učíme se pracovat s GIMPem, a jedním z posledních úkolů bylo ze tří fotek udělat jednu, měli jsme k dispozici nějakou krajinku, vzrostlý košatý strom a hrad, jehož název si už nepamatuji, ale byl z blízkého okolí. Snažila jsem se o to už druhou hodinu a pořád jsem nebyla spokojená, vypadalo to hrozně, ale už jsem opravdu nevěděla, jak dál. Paní učitelka se začala dožadovat odevzdání, a když jsem protestovala, že to ještě není hotový, řekla, že je to mnohem lepší než práce ostatních, a kdyby mohla, pozměnila by kvůli tomu jejich hodnocení. Myslím, že mě tím povýšila na novou úroveň šprta.

úterní ráno, u skříněk...
V úterý má bráška od sedmi, což znamená, že ho taťka veze do školy autem, aby nemusel vstávat tak moc brzo kvůli autobusům. Já sice od sedmi nemám, jenže kdybych měla jet autobusem na osmou, vstávala bych stejně, a tak se vždycky svezu s nima. Znamená to pro mě ale hodinu volna strávenou někde v prostorách školy, kde vlastně nikdo není, a ani se tam moc nesvítí, protože proč, že. Většinou tedy skončím někde u skříněk na lavičce a snažím se naučit, co jsem nestihla večer, nebo si povídám s Bláhou, který to má s dojížděním podobně. Tohle úterý se mi ale fakt nechtělo vstávat. Byla jsem hrozně unavená, i když jsem šla spát docela rozumně, a tak jsem se po příchodu do školy zabalila do plédu (máme totiž ve škole docela zimu, tak se hodí mít ho pořád ve skříňce) a šla najít Bláhu. Nebylo to moc těžký, byl jen o uličku vedle, seděl na lavičce a hrál hearthstone. Nejdřív jsem si vedle něho sedla, ale za chvíli jsem vypadala jako malý dítě, který usnulo cestou v autě, a tak vlastně spíš leží než sedí, a nebýt ve škole, asi bych vážně spala. Každopádně myslím, že si toho ani nevšiml, koukal pořád do notebooku, a já jsem prostě jen trochu míň odpovídala.

úterý, cesta na kopec...
Hned za školou máme takový menší kopeček, prý sopečného původu, a takhle na podzim se na něm krásně zabarvují stromy. Nahoru se dá stihnout vyjít během volné hodiny, a tak jsme se párkrát se spolužákem domluvili a tuhle malou výpravu podnikli. Naposledy se to ale událo někdy na jaře, a tak, když jsme zahlídli, jak se pomalu ale jistě některé kousky kopce začaly červenat, jsme se rozhodli tuto procházku znovu uskutečnit. Byla to radost takhle se procházet mezi všemi těmi stromy, příjemně si popovídat a nadýchat se čerstvého vzduchu. A navíc jsem si tím splnila další položku ze svého říjnového to do listu!

středa, den matematiky...
Ve středu ráno chodím obvykle nultou hodinu na kroužek chemie a odpolední dvě hodiny na seminář matematiky, protože ho vede nejlepší matikářka na škole a dovolila mi se přidat, i když oficiálně mě to čeká až za rok. Jenže náš třídní, který má zároveň za úkol nás matiku naučit, to absolutně nezvládá. Vlastně mám pocit, že to ani sám moc neumí. Většina spolužáků to tudíž řeší tak, že se domlouvá s naší bývalou třídní, která je pro nás všechny asi nejlepší učitelkou vůbec. Pro mě taky, a tak si to nikdy nechci nechat ujít. A zrovna tenhle týden se to událo přesně v tu dobu, kdy chodím na chemii. Jenže co si vybrat? Matiku, samozřejmě, ale naše chemikářka je taková dost náladová, a vlastně by se dalo říct, že jsem se bála tam nejít. Asi se ale dobře vyspala, a tak neměla nic proti, když jsem jí nastínila situaci. Zároveň máme podle rozvrhu dvě hodiny matiky (při kterých ale většinou jen počítám lomené výrazy), a tak jsem měla přímo matematický den!

pátek, hodina pole dance...
Pátek je jediný den, kdy končím v půl druhé. Díky tomu je to taky jediný den, kdy mám čas chodit na nějaké kroužky, v mém případě výtvarku a pole dance. Jenže tentokrát jsem si zapomněla vzít věci, a tak jsem, ještě upatlaná od barev, přišla za naší lektorkou Bárou a zeptala se, jestli nemá něco na půjčení, co bych si na sebe mohla vzít. Měla, samozřejmě, ale musím říct, že jsem chvíli uvažovala, jestli si to na sebe opravdu vezmu. Vlastně to byly asi nejmenší kraťasy, jaké jsem kdy viděla. Uklidnil mě ale fakt, že jsem nebyla jediná, kdo na sobě něco takového měl, a cvičilo se v nich tak dobře, že si podobné snad nakonec i sama koupím...
Pro představu, je to asi takhle krátké...

A jaký byl váš týden? :)

Podzimní noblesa

Podzim je období příprav. Příprav na zimu, ale také na všechny ostatní události, které zima přináší. Ať už je to shromažďování zásob, ukládání se k zimnímu spánku, nebo nakupování vánočních dárků, všechno je to neuvěřitelně organizované a spontánní zároveň. Všichni přeci víme, že Vánoce přijdou, jako každý rok, a že by se hodilo pořídit nějaké dárečky svým nejbližším, ale každý to děláme jinak. Někdo prostě jen chodí po obchodě a čeká, až ho něco zaujme, někdo hledá určitou věc, a někdo to vůbec neřeší, a pak zmatkuje na poslední chvíli. Do toho všeho hrají na každém kroku koledy, visí vánoční ozdoby a svítí světýlka. Všechno se to míchá v šeru dlouhých nocí a my to nazýváme vánoční atmosférou. Tentokrát bych ale ráda zmínila spíše první polovinu tohoto období, a to kvůli vší té noblese, kterou nese. Samozřejmě, když se řekne ples, většinou se nám vybaví spíše zima, začátek jara. Ale podzim má taky své.
A první, co určitě stojí za zmínku, jsou taneční. Pro někoho možná nechtěná nutnost, pro někoho důvod vzít si na sebe krásné šaty, pro někoho možnost se opít. Každý to vidíme jinak, ale věřím, že nakonec si všichni splníme svá očekávání. V našem městečku se každoročně otevírají kurzy tři, jeden pod vedením učitele tance ze základní umělecké školy, druhé dva v sálu místního hotelu pořádané jistým panem Pelcem. Protože své lekce jsem si už odtancovala, chodím se letos občas kouknout, jak to jde těm, kteří se rozhodli jít až tenhle rok, a neskutečně si to užívám. Můžu si na sebe vzít něco hezkého, trochu se socializuji, a někdy dojde i na ten pohyb, a když se mi nechce, tak prostě jít nemusím.
Letošní taneční sestava StarDance
Co je ale ještě lepší, a samozřejmě na nesrovnatelně vyšší úrovni, je sobotní sledování StarDance. Obecně moc nemám ráda tenhle typ pořadů, superstar ani talent mě nikdy moc neoslovili, ale StarDance sleduji od první řady, a rozhodně těch hodin strávených před televizí nelituji. Několik prvních dílů je sice vždy trochu slabších, ale jakmile vypadá prvních pár párů, je opravdu radost to sledovat. Tenhle rok mě nejvíc zaujala asi Jitka Šnajdrová, Marie Doležalová a nakonec i Leoš Mareš, který mě mile překvapil svým pokorným přístupem. Budu tedy dále sledovat jejich progress a těšit se na další krásné šaty i když ve skutečnosti se mi líbí většinou sotva jedny z každého dílu. :D

Byli jste v tanečních? Nebo chodíte tenhle rok? Šli byste znova? Podělte se o své zážitky! :)